in: Britske listy (www.blisty.cz), 11. 11. 2002

Tobias Pfluger kontra zustechtovaci spolek NATO

V britskem listovi jsme se setkali s prepisem prednasky Tobiase Pflugera.

von: Frantisek Rocek / Dokumentation / britske blisty, blisty.cz | Veröffentlicht am: 11. November 2002

Drucken

Hier finden sich ähnliche Artikel

http://imi-online.de/download/blisty.cz-1.pdf

V britskem listovi jsme se setkali s prepisem prednasky Tobiase Pflugera. Pokud Tobias Pfluger je reditelem Institutu pro vyzkum militarismu a autorem knihy Novy Bundeswehr, prohlasuji se za reditele Generalniho stabu ducha, ktery komunikuje se vsemi svatymi, andely, mimozemstany, paranoiky a psychotroniky, vsemi dostupnymi formami umele inteligence a jsem autorem knihy Generalni stab ducha. A z teto pozice jsem kolegou reditelem Tobiasem hluboce a siroce zklaman. Tobiasovo vnimani NATO povazuji za priklad nepochopeni nesystemoveho systemu mezinarodniho prava, ktery neni plne garantovan OSN a predstavuje pro budoucnost zavazny problem. Problem, ktery muze resit kdokoliv, kdo k tomu ma dostatek vojenskych a ekonomickych sil.

Tobias uvadi: „Oficialne je NATO organizaci pro obranu. Ve skutecnosti je vsak organizaci urcenou pro intervence a vedeni valek. Videli jsme to ve valce proti Jugoslavii v roce 1999, prvni utocne valce NATO. Tato valka byla zvlaste dulezita pro Cechy, Polsko a Madarsko, protoze ty se staly clenskymi staty NATO bezprostredne pred zapocetim teto valky. Podle puvodniho planu mely byt tyto tri nove staty prijaty v den padesateho vyroci vzniku NATO, tedy 24. dubna. Ovsem Madeleine Albright trvala na tom, ze tyto tri staty musi byt soucasti NATO pred zacatkem valky. Dalsim duvodem, proc chteli mit tyto tri staty v NATO bylo, ze pokud by obyvatele techto zemi videli, jak funguje NATO v praxi, mohli by vuci vstupu svych zemi zaujmout jiny postoj,“ tak rekl Tobias. Tobias vytvoril konstrukci, ktera zapomina, ze krome toho existuje take vsedni beh udalosti:

Otazka priorit

Kosovska bombardovaci rapsodie by neovlivnila vstup Stredoevropanu do NATO. Problem jugoslavskeho prostoru existoval chronicky jiz od roku 1991 a v roce 1999 by neovlivnil vstup stredoevropskych zemi do NATO. Srbsko melo negativni nasilnickou povest, bylo neverohodne, byt neverohodna byla take albanska UCK. Byl to vsak okrajovy problem. Aliance byla chapana Stredoevropany jako garant status quo vuci vychodu a predstupen na ceste do EU. Vstup do aliance mel vysokou prioritu, otazka Kosova nulovou, nebo jen bulvarni. Problem bombardovani nebyl problemem zasadnim, ale jen problemem formy. Intuitivne bylo ve vzduchu pocit pouze neduveru, ze byla ucelove preferovala neduveryhodna mafianska UCK. Neznamenalo by to ale zadnou zasadni deziluzi vuci NATO. (Vyhodou UCK v Rambouillet byl pragmaticky pohled Zapadu na Milosevicum rezim. Pokud bude odstranen, podari se zlikvidovat vliv Ruska na Balkane a stabilizovat situaci prozapadnimi srbskymi politiky.)

Utocna valka a konflikt noveho typu

Tobias mluvi o letecke trestne vyprave proti srbskym domorodcum v roce 1999 jako o prvni utocne valce NATO: „Oficialni hlavni duvod existence NATO byl v roce 1999 zmenen z ochrany uzemi na ochranu zajmu. V oficialni strategii NATO se o valce proti Jugoslavii rika: „mame na pameti, co jsme udelali na Balkane.“ To znamena, ze valka proti Jugoslavii byla prvni z valek noveho typu….“ Tolik Tobias. Ma pravdu, ale vyklad nove strategie NATO bere velmi uzce. Spravne pise, ze NATO prechazi z ochrany uzemi na ochranu zajmu. Slovo zajem ale ma sirsi vyznam. Ja uzivam vyraz „sitovy vyznam (zajem)“. Strategicka koncepce aliance schvalena Radou NATO 23. a 24. dubna 1999 ve Washingtonu uvadi v recnickem uvodu: „…Hloubku sve angazovanosti ukazala (aliance) v usili skoncovat s obrovskym lidskym utrpenim vyvolanem konfliktem na Balkane.“ Tato sebechvala byla o nekolik radku nize doplnena blizsi definici novych rizik, do kterych spadala i balkanska tragedie: „V poslednich deseti letech se ovsem take objevil cely komplex novych rizik euroatlantickeho miru a stability, vcetne utlaku, etnickych konfliktu, hospodarskych katastrof, kolapsu politickych radu a sireni zbrani hromadneho niceni.“ Tato nova rizika vytvareji vztahovou sit.

Sitove souvislosti

Jugoslavie je prikladem „zasitovani“ problemu: Situace na Balkane neprimo destabilizovala zapadoevropsky prostor s prispenim Zapadoevropanu. Napr. nemecka zahranicni politika urychlila odtrzeni Chorvatska od Jugoslavie (jizlivci upozornuji na resentiment – v Chorvatsku byla nemecka armada za druhe svetove valky prijimana s mensim odporem a Chorvate se vyznamne podileli na protipartyzanskem (silne srbsky zastoupenem) partyzanskem hnuti, Rusove naopak v devadesatych letech podporovali pravoslavne Srby. Zpetna vazba se objevuje vzdy. Pomoc (i vojenska) Nemecka Chorvatsku se promitla zpetne v prilivu uprchliku (a starosti s nimi) z oblasti etnickych boju z byvale Jugoslavie do Nemecka. Mezinarodni spolecenstvi nebylo schopno politiky v Bosne a Hercegovine nasmerovat k udrzeni Bosny v jugoslavske federaci. Jiz vysledky voleb v roce 1990 jasne ukazovaly, ze nacionalisticke strany dostaly vetsinu hlasu a neni jine vyhnuti, nez spolecna politika a dohoda muslimu 43,7 %, 31 % Srbu a 17,3 % Chorvatu na dalsim fungovani multietnickeho statu. Vsechny tri narodnosti byly tak promichany, ze je nebylo mozne oddelit. Mezinarodni uznani samostatne Bosny a Hercegoviny bylo zasadni chybou. Bosensky parlament v rijnu 1991 vyhlasil samostatnost proti vuli (srbske) tretiny obyvatel, coz znamenalo odpocitavani do okamziku vybuchu vnitrni valky. Tehdejsi Evropske spolecenstvi a USA mohly prohlasit, ze likvidovat svazek s federalnim statem, kdy samotna Bosna je multietnicka, je politicky nezrale a neakceptovatelne, nebot Muslimove a Chorvate (jako v roce 1941) se dohodli proti srbske tretine obyvatelstva. Proto akceptovatelnost samostatnosti Bosny byla katastrofou. EU a USA dnes udrzovanim mezinarodnich jednotek v Bosne a Hercegovine plati za sve politicke chyby z roku 1991, kdy nezabranili naprosto zrejmemu vyvoji k etnickemu cisteni vcas silou sve politicke a vojenske moci. (Podobne nema Francie a Velka Britanie narok na jakykoli dik za to, ze patri mezi vitezne mocnosti, ktere porazily Hitlera. Splaceli jen za prvotni vyklizeni pozic v roce 1938, ktere pripravilo jejich porazku v letech 1940 – 1941. Totez lze rici o SSSR kvuli okupaci Polska a rozdeleni sfer vlivu s Nemeckem.)

Preventivni reakce

Rizika doby studene valky byla odhadnutelna i pri maximalnim utajeni v neprimych signalech v predstihu tydnu. Dnesni signaly maji predstih spise vice let. Staty NATO v Bosne nezmarila pokus o zbrklou samostatnost. Aliance by za to byla poplivana, protoze by sla proti pravu na sebeurceni. V etnicky tak promisenem spolecenstvi ale pravo na sebeurceni znamena vytvareni vlastnich etnicky cistych uzemi. Dusledek: V Bosne je situaci napjata jeste v roce 2002. S odchodem vojsk NATO by etnicka nevrazivost presla opet do nasilne formy, etnicke cistky by byly konecne dovrseny a Bosna definitivne rozdelena na srbskou, chorvatskou a muslimskou cast. V muslimske populaci Bosny se tim vytvari zarodek muslimskeho strategickeho spolupusobeni muslimu Bosny a albanskych muslimu z Kosova a vlastni Albanie, kteri se snazi si podmanit i cast Makedonie. Dnes se vytvari zarodek strategickeho islamskeho prostoru v Evrope. Kazda chybna reakce dneska bude za deset let mit fatalni dusledky. Dnes jiz asi nelze negativni vyvoj v Bosne a Hercegovine zvratit. Dnes nelze zvratit ani vyvoj v Kosovu – odtrzeni Kosova od Srbska a postupne propojeni s Albanii. Je zde zarodek propojeni balkanskeho muslimskeho prostoru kolem roku 2010. Bude nastupnim prostorem vuci soucasne politicko – mocenske strukture EU a NATO.

Co lze ucinit dnes?

Krome prijeti Litvy, Lotysska, Estonska, Slovenska, Rumunska, Bulharska a Slovinska ucinit zdanlive paradoxni krok: urychlene do NATO prijmout Makedonii a Albanii? Prijeti Makedonie do NATO by zabranilo rozpadu statu na slovanskou a muslimskou cast, tzn., ze by se predeslo obcanske valce, ktera by dal destabilizovala oblast. Znamenalo by to dostat pod strategickou kontrolu stat, ktery je vhodnym mistem pro postaveni produktovodu. Prijeti zaostale Albanie by znamenalo urychlit zprehledneni tamni politicke a bezpecnostne – vojenske sceny. Omezit vliv „revolucionaru“ spojenych s UCK a s narkomafii. Znamenalo by to vytvoreni vojenskeho a bezpecnostniho kadru, ktery by byl orientovan spise pragmaticky nez nacionalisticky. Tim by se zvysila pravdepodobnost, ze kolem roku 2010 – 2012 nebude zavrsen od albansko – recke hranice po Sarajevo tezke predvidatelny muslimsky politicky a silovy prostor. Zasadni rozhodnuti ale musi byt ucinena v nejblizsi dobe. Cilem by melo byt, aby tyto zeme byly bezpecne vuci EU. Schopnost zucastnit se plnohodnotne akci NATO postaci k roku 2010, protoze drive se vyznamnejsi konfliktni situace na hranicich Evropy necekaji. Pokud NATO ma efektivne resit bezpecnostni politiku Evropy, melo by vyse uvedene „sporne“ staty pohltit do sveho organizacniho systemu. Nedojde-li k prijeti techto dvou zemi v Praze, s cimz se nepocita, mela by tak aliance ucinit NATO do dvou let, protoze cas pracuje pro integraci politickych struktur muslimskych aktivistu. V okamziku, kdy bude prinuceno mezinarodni spolecenstvi odkyvat samostatnost Kosova jako statu, nastane politicky vhodna doba pro „politickou emancipaci“Albancu v Makedonii a dalsi aktivizaci muslimskych aktivistu v teto oblasti. Samostatnost Kosova bude brana jako vitezstvi muslimu nad Evropou, za zacatek opetovneho dobyvani Evropy islamem. Zni to blaznive?

Zmena strategie v roce 1999

O zmene strategie NATO na washingtonskem jubilejnim summitu jsem psal v britskem listovi nedavno (4.11.) v rozsahlem clanku NATO v 21. stoleti a stara hasteriva Evropa. Proto k argumentaci Tobiase pouze dodavam: ma pravdu, ze NATO bude samo sobe davat mandat na valceni, coz nazyva „sebe-zmocnenim.“ Ano, intervencni akce se staly dulezitym bodem strategie a politiky NATO. OSN neni schopna rozhodovat o mocenskych zalezitostech, kde hraji hlavni roli zajmy stalych clenu Rady bezpecnosti. To bylo zjevne v pripade Kosova. Rusove vedeli, ze ztrati srbskeho spojence, pokud ho neochrani pred diktatem NATO. O kosovske akci proto nemohla rozhodnout Rada bezpecnosti OSN, ale NATO „sebe-zmocnenim“. Rusko neprineslo efektivnejsi mechanismus, nedokazalo spojence Milosevice zpacifikovat a privest ke konstruktivnimu dialogu, ktery by znemoznoval profitovat z kosovskeho problemu organum NATO. Obdobny byl predtim zajem statu NATO v Bosne, ale tato akce byla pro stale cleny Rady bezpecnosti OSN strategicky bezvyznamna, proto byla schvalena pod vlajkou OSN. NATO ve strategicke koncepci roku 1999 predjima situaci, kdy bude muset reagovat vojenskou silou proti zajmum nektereho ze stalych clenu Rady bezpecnosti OSN. Po roce 2010 se budou zajmy Ruska, Ciny a atlantskych spojencu (NATO) stale vice rozchazet. Vzniknou vyznamne regionalni mocenske bloky reprezentovane Ruskem, Cinou, Indii, blokem islamskych statu s promenlivym vudcovstvim (Pakistan, Iran, Turecko?), USA, EU. Strategie z roku 1999 predjima, ze ne vsechny akce budou v zajmu USA nebo naopak v zajmu EU. NATO je proto chapana jako koordinacni organ, ktery ma dovolit clenum na obou stranach Atlantiku tez samostatne uplatneni sily, nebo ve spolupraci s jinymi uskupenimi, nez pod vlajkou NATO.

Intervencni akce

Intervence znamena zakroceni (zasah) ci zprostredkovani. Znamena aktivni ovlivnovani (pomoc) okoli. Schopnost intervence proto neni a priori negativni schopnosti. Znamena pouze, ze clovek – stat je schopny komunikace (reakce na vnejsi podnety). Proto se Tobias myli, kdyz rika: „Obranna intervence je nesmysl; intervence je vzdy utocnym aktem.“ V dobe studene valky byla pro staty NATO dulezita schopnost blokove reakce na blokovy podnet. SSSR a USA mely krome toho pruzne, mlcky akceptovane, pravo posilovani svych ucelovych spojencu (Izrael kontra arabske staty atp.) kdekoli na svete. Dnes problemove situace mohou nastat pro NATO na kteremkoliv pristupu k jejich operacnimu prostoru na obou brezich Atlantiku. Pokud Tobias pise, ze v Nemecku byl drive Bundeswehr oficialne armadou urcenou pro obranu a dnes je jeho polovina pripravena zapojit se do valky mimo uzemi Nemecka, nerika tim nic jineho, nez, ze drive bylo sto procent nepritele na rakouske, ceskoslovenske a vychodonemecke hranici plus ve vodach Baltiku. Dnes neni v primem dosahu armadnich zbrani zadny nepritel. Armada musi byt schopna reagovat v sirsim prostoru, nez k hranicim byvale vychodni zony. Nebezpeci ma dnes sitovy charakter: znamena moznost ohrozeni letovych a vodnich pristupovych tras a tras produktovodu, zniceni ci ohrozeni prumyslovych nebo transportnich uzlovych bodu zajistujicich sluzby (plne nebo castecne v ramci nadnarodnich siti) pro nemeckou ekonomiku, ohrozeni statni suverenity spolupracujicich statu a tim i ohrozeni obchodnich a politickych zajmu na uzemi vzdaleneho producenta surovin ci vyrobce, ktery je silne provazan s evropskymi a nemeckymi ekonomickymi a politickymi potrebami (prostredky). Ekonomicke zajmy jsou natolik mezinarodne provazany, ze zdanlive male a vzdalene akce (jevy) mohou mit zavazne ekonomicke dopady v ruznych regionech sveta vcetne Nemecka.

Zmenit clanek 6

Schopnost intervence vojsk NATO mimo clanek 5 Severoatlaticke smlouvy je nutna v pripade, ze se nejedna o ohrozeni suverenity jineho clena aliance. Vychazi z faktu, ze pri dnesnich globalnich vazbach by bylo vhodne, aby prazsky summit zmenil zneni clanku 6 Severoatlaticke smlouvy. V clanku 6 se pise, ze za ozbrojeny utok proti aliancnimu kamaradovi se poklada ozbrojeny utok na uzemi v Evrope a Severni Americe, na ostrovy pod jurisdikci clena aliance v severoatlanticke oblasti severne od obratniku Raka atp., tedy veskere zasahy jsou ohraniceny teritorialne. Dnes ale neni prioritni utok na teritorium. Nejedna se jen o vojenskou silu, ale take o zlomeni ekonomicke a socialni akceschopnosti teritoria. Dnesni konfrontace muze krome klasickeho boje mit formu postupneho mnohocetneho sitoveho oslabovani. Teritorium muze byt oslabovano na vzdalenych pristupech k jeho ekonomicke schopnosti: ve snizovani komunikacni, transportni, vyrobni a obchodni schopnosti. Clanek 6 by mel krome vymezeni teritoria smluvnich statu v Evrope a Severni Americe sireji definovat moznosti za jakych podminek je nutne celit ozbrojenemu utoku silami NATO kdekoli na svete. Napr. utok 11. zari byl utokem na USA, protiuder byl veden na afghanske zakladny Al-Kaidy. Tedy mimo ramec pusobnosti NATO. Presto se jednalo o akci, ktera odpovida novemu sirsimu pojeti aktivity NATO. Podle nove definice clanku 6 by potom i osvobozeni Kuvajtu v roce 1991 mohlo byt klasickou akci NATO, protoze krome mandatu OSN by stacilo, ze se jedna o pomoc legitimnimu statu napadenemu agresorem a zaroven o ochranu tezebniho prostoru a dopravnich tras, jez jsou v zajmu NATO. Jiz dnes vojenske, socialni a ekonomicke oslabovani nepritele zasluhuje stejne peclivou pozornost. „Kosovo“ byla typickou akci noveho typu. Krome ne prilis uspesneho niceni jugoslavske vojenske infrastruktury byla devastovana kvalita zivota civilniho obyvatelstva bombardovanim komunikaci a tovaren, rozhlasu a televize a prerusovanim elektrickeho proudu, aby vedeni statu bylo donuceno vlastnimi lidmi ke kapitulaci. Z vojenskeho hlediska relativne maly jednorazovy teroristicky utok 11. zari dramaticky zkomplikoval psychologickymi dopady ekonomickou zivatoschopnost svetovych aerolinii, nekterych pojistovacich spolecnosti a firem nejen v USA, protoze ekonomicke provazanost v dnesnim svete je globalni. Celkove neprime skody a opatreni lze odhadnout na 200 miliard dolaru. Dusledek obdobnych akci bude zavisly na tom, jak zareaguje vztahova sit, kam ekonomicke a socialni skody po utoku az dosahnou. Novelizovany clanek 6 by za akce NATO mohl definovat nasazeni jednotek NATO v Bosne a Hercegovine i v Kosovu. Pomineme-li obecne lidsky aspekt – masivni porusovani lidskych prav az na hranici genocidy, ktery byl v pripade Bosny Radou bezpecnosti OSN prijat jako duvod k zasahu jednotek OSN, podle novelizovaneho clanku 6 by byl zasah mozny take pri ohrozeni integrity smluvnich stran (statu aliance) masivni migracni vlnou. Vyhaneni Albancu z Kosova efektivitu migracni zbrane potvrdilo. A Zapadni Evropa na ni bude doplacet jeste dlouhou dobu, protoze se v ramci nasilne migrace podarilo albanskym gangum idealne se rozprostrit po cele Evrope.

Kdokoliv cokoliv

Princip zajmu mocnosti (USA, Cina, Rusko, ale treba i Indie) nebo bloku (EU) nepotrebuje schvaleni OSN, protoze se legalizuje svou silou. Nebot i rozhodnuti Rady bezpecnosti jsou (pokud se nejedna o mocensky nepodstatne zalezitosti) silova – pri pouziti prava veta proti vuli vetsiny clenu – se rozhodl staly clen Rady bezpecnosti na zaklade sve mocenske sily. V souvislosti s tim Tobias naivne uvadi o sirsi pusobnosti NATO v navaznosti na novou doktrinu USA: „Dalsi podstatnou otazkou je, jak se NATO postavi ke Spojenym narodum. Tato doktrina je proti duchu Spojenych narodu i proti Charte OSN.“ Jenze! System prava veta Rady bezpecnosti sam je proti duchu OSN. Aneb vse je dovoleno…

NATO a vyzbroj

Tobias zkresluje realitu, kdyz pise: „Pokud NATO prijme spatnou kopii strategie USA, bude to znamenat, ze vsechny clenske staty NATO budou muset, jiz podruhe, nakoupit velke mnozstvi novych zbrani. Generalni tajemnik NATO jiz oznamil, ze povazuje za dulezite prijmou novy program pro nakup zbrani.“ Po roce 1990 dochazi k restrukturalizaci armad do kompaktnejsich, mene pocetnych, ale o to mobilnejsich a efektivneji vyzbrojenych jednotek. Nova strategie USA, jejiz predzvest byla jiz ve strategicke koncepci NATO z roku 1999, a neni tedy zadnou prevratnou novinkou (!), sleduje pouze trendy, ktere jsou prosazovany ve vojenstvi jiz od poloviny devadesatych let. Obmena vyzbroje armad NATO probiha bez prime navaznosti na globalni strategii pusobeni USA a NATO.

EU valecnikem?

Z prepisu prednasky jsem nabyl pocitu, ze Tobias objevuje Ameriku a odhaluje spiklenectvi zaroven. Uvedl: „V posledni dobe se take vynorila otazka, zda muze byt alternativou k NATO Evropska unie. V Nemecku se politici a vlada predhani ve vyrocich, jak je EU mirumilovnou organizaci. Ovsem i EU vytvari svou intervencni armadu o sile sedesati tisic vojaku. Operacni radius teto armady ma byt ctyri tisice kilometru od Bruselu… Da se rici, ze v Evropske unii vznika pod vedenim Nemecka dalsi intervencni armada. EU se tak v pristich nekolika letech stane take vojenskou organizaci.“ Ve skutecnosti v ramci EU zacina velmi dychavicne pusobit vojenska struktura ZEU, ktera ma k zurivemu valecnikovi velmi daleko. Muze rici reditel Institutu pro vyzkum militarismu takovou pitomost, jako: „…EU se tak v pristich nekolika letech stane take vojenskou organizaci…“? Deset let si o tom klabosi vrabci a holubi na strese… Co se tyce ZEU, kdyz britska labouristicka strana v roce 1997 opakovane vyhlasila, ze podporuje v souladu s amsterodamskou dohodou rozsirenou roli ZEU jako evropskeho pilire NATO, jak muze byt neco takoveho novinkou v roce 2002? Zapadoevropska unie ma byt budovana se zretelem na posilovani evropskych bezpecnostni struktur, aby mohla napomahat rozvoji tzv. evropske bezpecnostni a obranne identity (European Security and Defence Identity, ESDI). ZEU ma tu na jedne strane vyhodu, ze v podstate spojuje EU a NATO. Z druhe strany byla rozsirena koncepce ZEU posilena berlinskym usnesenim Rady NATO v cervnu 1996 o ESDI a rozhodnutim o budovani tzv. kombinovanych spolecnych sil zvlastniho urceni (Combined Joint Task Forces, CJTF). Jde o to, ze NATO by melo poskytovat ZEU ozbrojene sily – „oddelitelne, ale ne oddelene“, aby ZEU mohla plnit tzv. peterburgske ukoly. Jejich rozsah zahrnuje humanitarni a zachranne ukoly, mirove ukoly, ukoly ozbrojenych sil v mirovych operacich, vcetne ukolu podle cl. J.7.2 amsterodamske dohody (ktera v rijnu 1997 nahradila maastrichtskou dohodu). Role ZEU pri takovych ukolech (na pokyn EU, se souhlasem NATO) je zakotvena v amsterodamske dohode (cl. J.7.).

Zbrane hromadneho vrazdeni a USA

Tobias uvadi: „Myslim, ze vlada Iraku a Saddam Hussain usiluji o ziskani zbrani hromadneho niceni proto, ze se stava tercem USA a Velke Britanie. Jednim z pouceni prameniciho z valky proti Jugoslavii je, ze staty vlastnici jaderne zbrane nejsou tercem NATO nebo USA.“ Tobias zjednodusuje. Iracky vudce se zasazuje o jaderny program dlouhodobe. Zbrzden byl diky bombardovani jaderne elektrarny v Oiraku u Bagdadu 7. 6. 1981. Program sledoval silovou dominanci v oblasti bez ohledu na USA a Velkou Britanii, nebot tyto zeme v zasade az do roku 1990 by vuci Iraku neutralni a tolerantni obchodni partneri. Vsechny staty na svete, ktere maji jaderne zbrane je maji proto, aby byly suverennimi vuci silovym pozadavkum kohokoliv. Vlastnictvi jadernych zbrani je predpokladem nezavisle mocenske zahranicni a vojenske politiky. Pocet zemi s jadernymi zbranemi bude stoupat ne kvuli obrane proti USA a NATO, ale z obecne zasady vojenske dostatecnosti. Obecne je zaznamenan trend narustu vyznamu taktickych jadernych zbrani s omezenym ucinkem. Po roce 2010 povazuji za vysoce pravdepodobne, ze v konfliktech, pri kterych se bude jednat o prerozdelovani moci, mohou byt pouzity. Takrka urcite lze predpokladat, ze poprve budou pouzity proti namornim intervencnim silam (kohokoliv), ktery bude chtit udery z more zvratit momentalni situaci.

Tobiasova vyzva

Na zaver Tobias uvedl smerem k prazskemu summitu NATO: „Je dulezite, aby zde existovalo velke a silne hnuti, ktere rekne „ne“ rozsirovani NATO, ne Bushove doktrine, ne novym ukolum NATO a ne valce v Iraku. Proto jsou podle me dulezite masove demonstrace behem summitu NATO v Praze. Pokud se NATO definuje jako mezinarodni, je dulezite, aby odpor proti pro-valecne politice byl take mezinarodni.“ V souvislosti s tim jsem si vyhrabal prachem zaneseny clanek, z nehoz cituji: „Duvod, proc NATO prezilo, je vnitrni povahy. NATO bylo a je zasadnim a nezastupitelnym cinitelem pri smireni nekdejsich nepratel (a dnesnich spojencu) Nemecka a Francie. NATO cini konflikt svych clenskych statu necim nepredstavitelnym. Kdyby Turecko a Recko nebyly v NATO, uz davno by po sobe strilely. NATO je take pravou pricinou toho, ze se dnes uz nikdo neboji navratu totalitnich ideji do Nemecka. NATO branilo Zapad skoro padesat let a nikdo nemusel zahynout za Lyon nebo Frankfurt. Ted jde prave o to, aby NATO to, co udelalo pro Zapad, prodlouzilo i na Vychod.“ (Podle polskeho casopisu Kultura, zari 1997) Je to trochu upovidane, ale vystihuje to podstatu. Nejen smerem na vychod. NATO je pres vsechny mouchy stabilizacni prvek. A je prokazano, ze agrese je ekonomicky nevyhodna, stejne jako diktatorsky nedemokraticky styl prosazovani vlady. Vice zaruk do budoucnosti hasteriva Evropa a prilis si verici USA v ramci NATO dat nemohou. Lepsi variantu ozbrojene garance celkem demokratickych mechanismu atlantske civilizace mechanismu nemame.

P.S.

A co se tyka Iraku: uplne do pozadi ustoupilo, ze iracky rezim je doslova fasisticky, coz neovlivnuje zivot lidi ve Florencii, ale doslova paralyzuje rozvoj lidskych bytosti v Iraku. Ve skutecnosti irituje odpurce uvazovane invaze do Iraku fakt, ze USA se svymi pripadnymi spojenci spoji prijemne s uzitecnym. Zlikviduji diktatorsky rezim a ziskaji vyznamny vliv na cenu ropy v Perskem zalivu. Ale to je na protest proti irackemu tazeni ponekud malo. S tim souhlasil i Allah, jak mi sdelil nacelnik odboru pro styk s Bohem Generalniho stabu ducha, nebot tuto otazku s Allahem a s Hospodinem konzultovalo Oddeleni pro tajemstvi a objektivni realitu tohoto odboru ve spolupraci s patym oddelenim tehoz odboru – s oddelenim pro zalezitosti andelu.

Vyslo: Britske listy, 11. 11. 2002

http://www.blisty.cz/txt.php?id=12034

http://imi-online.de/download/blisty.cz-1.pdf

Ähnliche Artikel